Forbes speciál Microsoft Tabulka generací Chci si znova vybrat rok narození

Ondřej Trojan: Improvizace je největší česká dovednost

Ondřej Trojan - film - divadlo - herec - režisér - producent - Slavonice - 15.7.2015, Image: 253506598, License: Rights-managed, Restrictions: Při použití tohoto snímku povinnost uvést kredit ve formě: Robert Sedmík / Empresa Media / Profimedia., Model Release: no, Credit line: Profimedia, Empresa Media

Ondřej Trojan

Baby boomers (1946 – 1963)

Rok 1989 producent, režisér a herec Ondřej Trojan překračoval jako čerstvý třicátník a vkročil tak do nejšťastnější období svého života v plné síle. Má za sebou řadu filmů i úspěšných her a přes třicet let hraje v divadle Sklep. Váží si lidí, kteří jsou kreativní a těm mladým by přál, aby se, spíš než do mobilů, koukali okolo sebe

Dokážete si představit život bez internetu? Co pro vás technologie znamenají?
Nebaví mě zkoumat, co umí sofistikovaná sekačka na trávu a telefon používám na esemesky a telefonování, na e-maily a brouzdání po netu jen zřídka. Stavím se k technologiím konzervativně a způsob komunikace, kdy si lidi netelefonují a všechno píšou do mailů, mi přijde neosobní a zabírá strašně moc času. Je občas i těžké všechny informace dohledat, paměť mám pořád docela dobrou a vyříkat si věci po telefonu je rychlejší a bezprostřednější, i když si s dotyčným zrovna nevidím do očí. U současných technologií mi také vadí, že je tvoří mladí ajťáci, kteří nepotřebují brýle a všechno píšou malými písmenky a také chtějí všechno upgradovat, protože jim přijde zábavné, když se na displeji objeví nové možnosti a funkce.

Jaký má internet vliv na váš život a vaši práci?
Internet je bohužel bezbřehý a lidi odcizuje. Když jsme si dřív chtěli něco sdělit, tak jsme se museli osobně sejít. Když jsem si chtěl koupit hudbu, musel jsem jít na nějakou burzu, protože tady se nedalo nic koupit. Lidi se víc scházeli a vytvářeli různé komunity a sdíleli zážitky z očí do očí. Stejně jako asi většina z generace padesátníků technologie využívám hlavně ke svojí práci, což je samozřejmě nezbytnost, protože ostatní už jinak komunikovat nechtějí – třeba si psát dopisy nebo si telefonovat z New Yorku do Prahy.

Jak moc žijete před monitorem a mimo něj?
Virtuální život bych nechtěl. Čas trávený hrbením se u počítače kompenzuju prací, kde přijdu do styku s herci nebo se štábem. Člověk tak může uplatnit svoji kreativitu a fantazii. Jsem taky trošku budovatel a vymýšlím rád nové projekty. Například pořádám ve Slavonicích velký hudební a filmový festival. Taky jsme si tam pořídili baráček, kde pořád něco kutám. Fyzická práce má výhodu, že za sebou vidíte výsledky a nabíjí vás. Ve volném čase jsem tedy spíš venku nebo v dílně a něco vyrábím.

Dnešní youtuberský fenomén nemladší generace je specifický tím, že autoři stojí před kamerou i za ní sami. Je tento individualismus podle vás fáze, ze které mladí lidé vyrostou a vrátí se k tvůrčí práci člověka s člověkem v reálném čase?
Nemusí jít ani o tvorbu. Stačí si zajít do hospody a podívat se okolo sebe. Pro mě je nejhorší pohled, když potkám mladou partu sedící okolo jednoho stolu a všichni se koukají do svých mobílků, přeposílají si obrázky, esemesky nebo si ukazují selfíčka. Youtuberka nebo pravidelný uživatel Facebooku, kteří komunikují s lidmi hlavně přes moderní média, ze sebe sami vytvářejí jen jakési virtuální postavy, které nejsou z masa a kostí. Nevím, jak pak budou fungovat v rodinném životě a řešit opravdové problémy.

Bude pro ně těžší navazovat autentické vztahy?
Ano, ale jde i o samotné prostředí, kde se pohybují. I to má na hloubku vztahů vliv. Nejsem žádný trampíř nebo do zelena zabarvený aktivista, ale existuje přece les, v něm jdu sbírat houby, vedle je rybník, kde se dá společně koupat, kousek dál je třeba golfové hřiště, na němž se dá běhat za bílou mičudkou ve čtyřech, a u všech těchto aktivit se dá povídat. V přírodě, kde je příjemně, si lidi řeknou úplně jiné věci než přes internet. Třeba by si je neřekli ani v té hospodě. Takhle vznikají přátelství, kterých si cením.

Kolik takových přátel máte?
Nepřeberně mnoho.

Jakou cenu pro vás má svoboda?
Úplně zásadní. Jsem generace z divadla Sklep a dnes můžu říct, že jsem měl štěstí, když jsem zažil i komunismus, protože pak nastal obrovský skok v devadesátých letech, v mém nejkrásnějším období. Otevřel se nám svět, mohli jsme cestovat, mohl jsem si založit vlastní firmu a dělat si věci po svém. I to špatné tedy bylo k něčemu dobré, protože věk třicátníka jsem prožil v pilné práci a nádherné euforii. Ta už ze mě postupně vyprchává a není to ani věkem, ale spíš tím, co se děje na politické scéně a kam se svět řítí.

Co se se světem děje?
Myslím, že svět se zkomercionalizoval, existuje hlavně přes peníze a vytrácí se z něj hodnoty. Nevím, jak si s tím mladí lidé poradí, jestli se budou hlavně hrbit u počítače a vytvářet si svoji vlastní virtuální realitu. Nemyslím si, že jsou to kecy staromilného dědka negujícího mladou generaci. Rád se s ní potkávám, často s ní spolupracuji a moji synové jsou ve věku o 20 do 30 let.

Myslí to s námi politici dobře?
Nechápu, proč se musejí podbízet východním velmocem jen proto, že jsou velké. Nerozumím tomu, kam jsme se posunuli, že hledáme vzor v Putinovi a v mocnosti, která obsadila a anektovala v 50. letech Tibet. Všechno souvisí s penězi, ale politika by měla být zásadovější. Také v bankovnictví se neustále nafukuje spekulativní bublina a generaci svých synů nezávidím, protože jim nenecháváme pěkné dědictví.

Jenže oni už tak nějak tuší, že bohatí jako rodiče nikdy nebudou. Sdílejí auta, byty, dovolenou neplánují podle data, ale podle toho, kolik budou stát letenky…
Pokud je pro ně tenhle způsob fungování ekonomicky výhodný, tak je to skvělé. Hotelové lobby si v New Yorku a Berlíně vybojovaly omezení Airbnb, bojuje se i proti Uberu, ale lidi si je stejně prosadí, jestli služby budou opravdu chtít využívat. Všechno, co jde proti řetězcům a vytváří zajímavé, malé kreativní alternativy, je mi velmi sympatické. V tomhle vidím jednu z příležitostí mladé generace – nadnárodní aglomeráty jsou mezi sebou domluvené na cenové politice a ekonomice i kvalitě produktů tím velmi škodí. Je potřeba na ně tlačit.

Mají si mladší generace víc trvat na tom, aby si věci dělaly po svém?
Svět funguje v sinusoidách mír-válka. Mladí lidé asi budou muset přijít o tolik svobody, aby věděli, co to vlastně je, a chtěli o ni bojovat ve všech oblastech života. Jsme malý národ a umíme i díky komunistické zkušenosti improvizovat, což je vlastnost, kterou bych mladým lidem přál, aby si nechali.

Jaký máte vztah ke značkám?
Jde mi hlavně o kvalitu. Dnes vítězí spíš to, jestli mají firmy dobrý marketing a jestli je to trendy. Konzumní šunt za půl roku zestárne a zase se jde nakupovat něco nového. Strašně se tím zaneřáďuje planeta. Jezdíme do Thajska, kde máme malý domeček, a za těch 15 let vidím, co se zemí umí udělat konzum a divoký cestovní ruch

Jezdíte na dovolené společně s dětmi, nebo cestujete úplně jinak?
Předloni jsme jim udělali se ženou tablo z digitálních fotek a dvě třetiny jsou naše sdílené zážitky u moře, na horách, v Chorvatsku, Thajsku, Dominikánské republice a z dalších míst, kam rádi jezdíme, protože je nám tady v zimě kosa. Děti z toho nějak odvařené nebyly, ale my jsme nad alby s ženou seděli a dojímali se. Synové po nás tuhle vášeň podědili, ale jsou trochu dobrodružnější, chtějí objevovat nová místa. Takoví jsme dřív také bývali, ale teď už potřebujeme více opěrných bodů a jistoty.

Ještě bychom mohli zkusit trochu etymologie – pamatujete si na nějakou oblíbenou hlášku, která se používala, když vám bylo dvacet?
Historie toho slovíčka sahá do 30. let – myslím tím „ty vole“. Potom mě baví jeden novotvar. Jsem totiž přesvědčený, že slovo „prudit“ je sklepovského původu. Vzniklo tak, že když se mému souputníkovi Tomáši Vorlovi narodil syn Tomášek, tak ho pořád něčím mazal a říkalo se mu „prudínek“. Z toho vznikla pruda a prudit. Dokonce jsme v 80. letech udělali Festival prudy.

Autor: Hana Biriczová
Hlavní menu