Forbes speciál Microsoft Tabulka generací Chci si znova vybrat rok narození

Pavel Bouška: Jsme rockeři v obleku

bouska3

Pavel Bouška

Generační výpověď Husákova dítěte (1968 – 1985)

Pavel Bouška je ročník 1976, vlastní firmu vyrábějící krmiva pro psy a kočky Brit a patří mezi nejbohatší Čechy. Když má říci, co nejvíce ovlivnilo jeho generaci, napadne ho jako první téměř absolutní svoboda první poloviny 90. let. Doba, kvůli – nebo spíše díky – níž mají Husákovy děti velký tah na branku, prožily nebývale divoké mládí a vnitřně se perou s tím, když musejí mluvit s komunisty a dodržovat pravidla.

V roce 1990 vám bylo 14 let a já byl o rok mladší. Vzpomínám si, že tehdy nebylo nic výjimečného, když jsme zašli s vrstevníky na jedno točené do hospody. Hospodský tehdy říkal: Je to moje hospoda, nalévám si, komu chci. I taková byla představa svobody. Také jste to zažil?
Jasně, na to si dobře vzpomínám (smích). Večery jsme trávili v hospodách, rockových klubech a byli jsme rádi, když už jsme měli v patnácti aspoň občanku. Plus si vezměte, že já jsem se vrátil v roce 1992 z USA z ročního pobytu a doučoval jsem angličtinu. A bral jsem asi 150 Kčs na hodinu, což tehdy byly velké peníze. Pivo stálo pořád asi deset kaček. Měl jsem víc peněz než naše učitelka na gymnáziu, ale nikomu to zase nepřišlo tak divné. Vše se otřásalo v základech, volnost byla vlastně absolutní a ukázalo se, že když dáte někomu volnost, tak ho to nezničí, ale naopak posílí. Naše generace je totiž dost pracovitá a cílevědomá. A mám dokonce osobní zpětnou vazbu od jednoho pětasedmdesátiletého emigranta, který je velký sportovec a snowboardista a se smíchem mi vždycky říká, že naše generace nemá šanci se jeho věku nikdy dožít. Právě proto, jak divoce jsme v 90. letech žili a jak hodně následně makáme…

Byla někdy v Československu větší svoboda než v první polovině 90. let?
Myslím si, že ne, byť nejsem historik. Možná byla podobná euforie ve 20. letech minulého století po vzniku Československa a přijde mi, že lze tehdejší atmosféru srovnávat také s tím, co se dělo na Západě v 70. letech, kdy se mladá generace bouřila proti válce ve Vietnamu a jelo hnutí hippies. Největší štěstí naší generace je vlastně to, že jsme mohli zažít tak převratnou společenskou změnu, jejíž rezonance přetrvávají další desítky let.

Co je tedy typické pro generaci Husákových dětí?
Právě to, že nás formovala ta svobodná devadesátá léta. Díky nim jsme měli hodně divoké dětství a mládí, ale zároveň jsme rychle dostali šanci něco tvořit a ovlivňovat. Starší část z generace Husákových dětí byla přímo u revoluce a druhá část zase dospívala v době, kdy byli mladí lidé hodně respektováni.

Jak se lišíme od generace našich matek a otců?
Podle mě se lidé moc nemění, jen se liší podmínky, v nichž žijí a které je ovlivňují: politické, ekonomické a technologické. Tím každá generace dostane do vínku něco jiného a navenek to pak vypadá, že jsou ti lidé jiní. Moji rodiče jsou dnes osmdesátníci a jejich generaci ještě přímo ovlivnila válka. A paradoxně vidím menší rozdíl mezi mnou a jimi než mezi mnou a lidmi narozenými až po válce, tedy někdy v 50. a 60. letech. Tahle generace, která rok 1968 prožila někde na základce či na střední, dostala zabrat vlastně nejvíce. Naplno pak prožila osmdesátá léta, která byla psychicky možná nejvíce devastující tím svým zmarem a rozkladem všech hodnot. Mám pocit, že jsou ti lidé dodnes hodně skeptičtí, a těžko v nich probudit nějaké nadšení.

Válečná generace se s normalizací dokázala vyrovnat lépe?
Myslím, že ano. Už měla za sebou nějaké zkušenosti a byla odolnější. A tím, že prožila nejrepresivnější dobu socialismu, měla na režim možná zdravější názor.

Vraťme se k Husákovým dětem. Bavila vás škola?
Vůbec. Když to srovnám s mými dětmi, které jsou soutěživé a chtějí věci fakt umět, tak to vlastně těžko chápu. Mě třeba v 10 letech učení nezajímalo ani trochu. Nad Bělounem (slavná učebnice Sbírka úloh z matematiky pro základní školu od Františka Bělouna, pozn. red.) jsme strávili pár bezesný nocí, abychom se dostali na střední, ale tím to tak končilo. A vlastně se trochu s despektem dívám i na to, jak mladí dodržují různá pravidla. Vím, že je to správné, ale my jsme vyrůstali v době bez omezení a v člověku to rebelství nějak zůstane. Byli jsme hladoví, chtěli jsme uspět a to nás hnalo dopředu. Projel jsem Evropu stopem, vyžíval s minimem, improvizoval. Člověka to posílí a dá také perspektivu, která se pak přenese třeba i do podnikání.

Je honba za penězi a úspěchem pro generaci čtyřicátníků typická?
Byli jsme poslední, kdo zažil určitý nedostatek plynoucí z reálného socialismu. Hlady nikdo netrpěl, ale spotřební zboží bylo vzácné. Natož to západní. To určitě nějaký drajv naší generaci dalo. Přiznám se, že pro mě je vlastně hlavní metou to, abych uspěl v podnikání právě na Západě. Vždy jsem měl taková dvě měřítka – je fajn, že se nám daří v Polsku, ale dokud mě nebudou brát jako silnou značku i v západní Evropě, nebudu opravdu úspěšný. Takže když se mi to teď daří, je to velká satisfakce. Možná je tedy pro naši generaci příznačná také určitá fascinace Západem.

S kým si tam rozumíte?
Kupodivu s lidmi, kteří jsou o jednu generaci starší. Myslím, že generace východoevropských Husákových dětí je bližší západní generaci 60. a počátku 70. let. Mám na Západě hodně kamarádů a obchodních partnerů, kterým je kolem 55–60 let, ale přitom posloucháme stejnou hudbu a máme podobný pohled na svět. Asi je to tím, že oni si také prožívali nějaký boj za svobodu a my jsme byli zase kvůli normalizaci opoždění. A po revoluci jsme začali konzumovat veškerou kulturu zpětně a najednou. Jsme takoví rockeři, byť dnes už v obleku (smích). Podle výzkumů máme i podobné nákupní chování, a když to hodně zobecním, držíme heslo a chování: „Die young, but as late as possible.“

Už zaměstnáváte lidi, kterým je málo přes dvacet? Jak je vnímáte?
Ano, ale raději mluvím o těch starších generacích. Nechci vypadat jako někdo, kdo nadává na mladé (smích). Ale je fakt, že je na mladých lidech vidět, že už vyrůstali v lepším materiálním zabezpečení, a chce se mi říct, že práce už pro ně není takovou prioritou, jako byla pro nás. A třeba je to dobře, protože život má více barev. Ale neřeknu to, protože by to bylo příliš velké generalizování. Na mladých se mi líbí, že umějí více přijímat jiné názory a nejsou kvůli nim tak předpojatí. Mně když někdo řekne, že je komunista, tak musím svést obrovský boj sám se sebou, abych se s ním vůbec dál bavil. To oni nemají. A netrpí mindrákem rozdělení světa na východní a západní.

Komunikuje se s mladými jinak kvůli technologiím, na něž jsou zvyklí?
Mám pocit, že vliv technologií a s nimi spojené jiné vnímání světa a jiný životní styl, se začíná naplno projevovat až teď na dětech a na opravdu mladých lidech. Třicátník dělá na počítači plus minus to samé, co čtyřicátník. Ale náctiletí to jedou jinak a ve velkém. Souvisí to také s rychlostí internetu. Teprve rychlé připojení přinese opravdovou revoluci. Obecně platí, že moje generace je ještě emailová, zatímco mladší více používají sociální sítě. A to i pro pracovní komunikaci.

Obtěžuje vás Facebook?
Mě baví a přestal mě obtěžovat ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že je to takové náměstí. Pokud se na něm chováte stejně, jako byste se choval na veřejném prostranství, tak je to ok. Je to vlastně další technologie, která dává svobodu. Ale myslím, že přístup k technologiím s generacemi tolik nesouvisí a je hodně individuální.

Pojďme projet několik rychlých odpovědí. Co pro vás znamenají peníze?
Svoboda.

Jídlo?
Vůbec nic. Rád jím, ale nic hlubokého bych v tom nehledal.

Škola?
Zažil jsem přelom od socialistické školy, kterou se musí jen tak projít s co nejmenším poznamenáním, až po školy, u nichž jsem najednou zjistil, že k něčemu jsou.

Z čeho máte jako čerstvý čtyřicátník obavy?
Asi z toho, že se našim dětem bude vést hůře než nám. Moji obchodní partneři v Německu či ve Francii, kterým je kolem 60 let, už to znají. Jejich děti mají horší podmínky, než měli oni. Západní Německo 80. let byl totiž takový ekonomický ráj i ve srovnání se zbytkem západní a jižní Evropy. Navíc roste nezaměstnanost mladé generace a mladí se hůře prosazují.

Jakou životní rozpolcenost si nesou Husákovy děti?
Možná to, že jsme vzhlíželi k undergroundu a k úspěchu zároveň. Byli jsme rockeři, rebelové a folkáči a po revoluci jsme se navíc rychle přeorientovali na úspěch, peníze a konzum. Přes den jsme dělali byznys a večer si vzali roztrhanou špinavou bundu a šli se bavit do Bunkru. A třeba mně to zůstalo dodnes.

Autor: Jaroslav Mašek
Hlavní menu