Forbes speciál Microsoft Tabulka generací Chci si znova vybrat rok narození

Teri Blitzen: V Česku nás nikdo nebere vážně

teriblitzen

Teri Blitzen

generace Z (po 1998)

Šestnáctiletá Tereza Hodanová je velká introvertka. I přesto se před třemi roky rozhodla natáčet videa na YouTube a její kanál a Instagram Teri Blitzen nyní sleduje přes 400 tisíc lidí. Vyhrála soutěž Bloggerka roku 2014 a koníček se postupně přerodil v každodenní práci, díky níž procestovala kus světa. Bydlí částečně sama, ale nerebeluje. Studuje gymnázium, točí videa a taky připravuje vlastní značku oblečení a kosmetiky. Ze všeho nejvíc si na světě váží tolerance.

Narodila ses v roce 2000. Jak důležitá je pro tebe svoboda?
Je pro mě jedna z nejdůležitějších hodnot. Moji rodiče mi dávali vždycky velkou svobodu a myslím, že čím svobodnější člověk, tím líp si může uspořádat, co si o světě vlastně myslí. Taky jsem introvert a obecně potřebuju, aby mě lidi nechávali být. Záleží mi ale i na tom, aby ani ostatní nebyli omezováni.

Je takhle tolerantní i česká YouTube scéna a potažmo tvoji vrstevníci?
Spousta zahraničních youtuberů a youtuberek třeba mluví o své sexualitě. U nás je to ale tabu. Youtuberovi Zachymu, kterému je 13 let, píšou lidé hrozné věci a on sám o nich třeba ještě ani nepřemýšlí. U nás se pořád hraje na nějakou předpisovost toho, jak má co vypadat, a lidé jsou hodně zaslepení. I my youtuberky se pořád snažíme ve videích vypadat dobře, aby se náhodou někdo nepohoršoval, že natáčíme, a přitom na to nejsme dost hezké. Ovlivňujeme tím sebevědomí ostatních holek, což mě trápí.

Tvoje generace ale v něčem asi otevřenější bude, když se americká youtuberka Ingrid Nilsen zeptala prezidenta Baracka Obamy na tamponovou daň. Udělala bys to s českým prezidentem?
Nemyslím si, že by mě k němu někdo pozval. Naše generace je v Česku docela utlačovaná a nikdo nás nebere vážně. Starší lidi se YouTube smějí a politici na nějakou konfrontaci zase nemají dostatek humoru. Obama to vzal super, nepohoršuje se ani nad námi, ani nad těmito zdánlivě banálními tématy, která je pořád potřeba vyřešit. Jenže v Americe jsou s internetem lidé víc sžití. Můj táta dlouho nechápal, co to vytvářím, nepřišlo mu to opravdové a vůbec to nebral. Moje babička ví, že mě asi lidé znají, ale to je tak všechno. Po tom, co jsem se objevila v médiích, když jsem vyhrála Bloggerku roku, spousta lidí psala naštvané zprávy, proč nepíšou o opravdových celebritách.

Tvůj kanál sleduje přes 400 tisíc lidí, stejně jako Instagram. O čem by ses na nich nebavila?
Třeba o rozvodu rodičů a rodinných záležitostech. Každý si musí najít svoji cestu, jak se s těmito problémy vyrovnat. Nemyslím, že někomu pomůže, když budu na internetu vysvětlovat, proč spolu naši nejsou, ale každý má hranici jinde.

Hodně se mluví o tom, že klasická média už nejsou důležitá. Co pro tebe znamená televize, rádio, noviny?
V televizi miluju všechny bizarní věci, které tam jsou, jako Výměna manželek nebo Prostřeno. Baví mě ta směsice postav a bizarnost jejich témat a hádek. Občas mi přijde kouzelné, že takoví lidé ještě existují. Na televizní zprávy se u nás kouká celá rodina. Rádio poslouchám denně v autě, konkrétně Evropu 2 a Radio Spin. Víc než hudba mě zajímají názory, dozvědět se novinky, zprávy a komentáře, protože potřebuju vědět, co se děje. Kde se bouralo, co vychází za film… Noviny nečtu.

Co děláš, když nejsi ve škole?
Někdy jsem s kamarády, ale jako introvert jich mám docela málo. Deprimuje mě, když se okolo mě fyzicky pohybuje hodně lidi, a napíšu si třeba se dvěma denně. Nebaví mě to. Naopak mě zajímá široká online komunikace, kde mohu něco sdělit a ovlivnit, ale to, že uploaduju fotku, neznamená, že vedu s každým na internetu dialog. Když mám volno, tak jsem ráda doma, že nemusím s nikým nic řešit. Miluju seriály a filmy nebo si čtu knížky.

Jak tedy vypadá tvůj život offline a online?
Dřív jsem devět let tancovala, ale zlomila jsem si snad všechny prsty. Chodím samozřejmě pravidelně ven s kamarády nebo se psem do lesa, ale na nic jiného bez obrazovky kromě školy není čas. Gymnázium, které teď studuji, má vždycky před vším přednost. Po škole se doma připravím na další den a potom už vyřizuju e-maily, točím videa a pracuju. Dělám to takhle od 13 let. Rodiče mi nikdy neříkali, co mám dělat, ale přes školu nejede vlak a sama taky nechci zůstat bez vzdělání. Chystám se i na vysokou školu, ale jen takovou, kterou využiju – třeba módní marketing.

Dokážeš se bez internetu obejít?
Internet je součástí mého života, nedovedu si ho bez něj představit. Ne proto, že potřebuju něco sdílet, ale jako zdroj informací. Můj táta taky nadává, že už se bez něj nedá žít, a já s ním souhlasím. Když jsem dva týdny na horách a nejsem online, tak mi to nevadí, ale dlouhodobě ve městě to nejde, aby člověku zůstal všeobecný přehled. A i když si chci koupit třeba knížku, tak si taky nejdřív přečtu internetovou recenzi.

V jakém jazyce se na něm nejčastěji pohybuješ?
Nejspíš v angličtině, a dokonce mi přijde, že umím anglicky líp než česky.

Poslouchali by youtubeři starší lidi, kteří třeba něco dokázali a chtěli by jim s obsahem pomoci?
Určitě jsou takoví, které by to nadchlo, a bylo by to přínosné pro obě strany. Naše generace je obrovsky kreativní a má skvělé nápady, jen občas neví, jak je zformulovat. Drtivá většina by ale nevěděla, jak s dalším názorem naložit, a jsou pohodlní. Nemají ambici a potřebu se sebou dělat něco dalšího, protože to zatím funguje.

Jak by podle tebe měl komunikovat politik nebo politička, aby ho poslouchali mladí lidé?
Skvělý je Twitter. Koukám se na něj z informačních kanálů asi nejvíc. Je tam třeba Karel Schwarzenberg, ale také Andrej Babiš. Kdyby politici víc cílili na mladé přes tyto rychloportály, kde se hned dozvíme, co se přesně děje, přímo od konkrétního člověka, tak by mohli zaujmout víc lidí.

Co plánuješ dál?
Chci vybudovat značku, která by pomohla zvyšovat sebevědomí holek. Je to reálný problém způsobený médii, časopisy, televizí a částečně i námi blogerkami a nikdo se mu nevěnuje. Připravuju kampaně, kde nebudou modelky, ale moje kamarádky, každá je jiná. Značka se jmenuje Selflove. Zatím plánuju kosmetiku a oblečení, které vydrží a nebude podléhat trendům. Člověk si nemusí ročně kupovat sto triček, ale třeba deset nebo dvacet, která vydrží další tři roky. Konzumerismus dovoluje třeba H&M, druhé největší firmě s oblečením v České republice, platit švadlenám v Kambodži méně než minimum. Produkujeme neustále spoustu odpadu a holky si pořád nevěří. Chtěla bych to změnit. S videi ale ještě nepřestanu.

Autor: Hana Biriczová
Hlavní menu